To jsme tak dnes navštívili našeho řezníka … nejen že jsme nakoupili spoustu krásného masa … kdybyste viděli tu hovězí kližku, jak byla krásná a už teď se nemůžu dočkat, až ji uvařím … důležité je, že manžel zahlédl škvarky a poznamenal, že by si po dlouhé době nějaký dal, no a už to jelo 😀 Jestli mně dneska bude špatně, tak za to může manžel, protože domácí škvarky jsou (skoro už bych měla napsat byly) luxusní, jeden kolem nich chodí a pořád uždibuje a ochutnává, a pak to taky může dopadnou blbě.
Jako malá jsem zažila hodně zabijaček, doma jsme prase neměli, ale babička s dědečkem ano, a tak byly zabijačky u nich. Vždycky se sjela větší část rodiny (a že nás bylo), začínalo se brzy ráno. V cca sedm hodin se vytáhlo prase, píchlo se a až do večera bylo práce jak na kostele. Celou zabijačku popisovat nebudu, jen tu část o škvarcích 🙂
Až bylo prase zbourané, tak šla část chlapů na krájení masa a část na krájení sádla a dělání škvarků. Každý už měl svůj oblíbený nůž, všichni se s nimi oháněli jako praví řezníci, a to nikdo z nich řezník není a nebyl, jen to prostě umí, vocílkou si brousili nože jedna radost, dodnes jsem nepochopila, jak to umí tak rychle. Zpět ke škvarkům, tedy teď ještě spíš sádlu. Pásy sádla byly cca 1 metr dlouhé a 20 cm široké, z jedné strany byla kůže. Kůže se od samotného sádla musela umně odříznout, tzn. těsně pod kůží, aby na ní nezůstalo sádlo, ale aby zase nezůstala kůže na sádle. Ale muselo se dělat rychle, žádné pižlání, pěkně pár tahy. Panečku, to nebylo jen tak, ty nože fakt musely být pěkně ostré. Takže cca 2 chlapi odkrajovali kůže a další už pak krájeli kostky sádla. A zase, kostky musely být stejně velké, žádné halabala krájení, jinak by se různě dlouho smažily a pak by jedny škvarky byly buď spálené nebo nedodělané.
Jakmile bylo všechno sádlo nakrájené, už byl rozpálený kotel na jejich smažení. Kostky sádla se do kotle nasypaly a byl určen jeden člověk, který za jejich smažení byl odpovědný 😀 Dostal do ruky „kopisť“ a míchal a míchal a hlídal a přikládal pod kotel a zase míchal. Jak dlouho trvalo usmažení škvarků přesně nevím, ale začínalo se někdy po obědě a s jejich vybíráním se končilo až byla tma, odhadem bych řekla, že to trvalo cca 4 hodiny. Důležité u škvarků je, že se musí smažit pěkně pomalu a pořád míchat. Jak říkala babička a prababička, tak sádlo musí šustit. Dodneška mám tyto obrázky na škvaření škvarků (a celou zabijačku) v paměti, škoda, že je nepoznají děti.
Kdy jsou škvarky hotové?
Babička vždycky říkala, že prababička přišla ke kotli, v kterém se škvířilo sádlo a škvarky, vzala jeden ten škvarek holýma rukama, zmáčkla ho a když se jí zdál dobrý, tak mohly jít ven 😀 Jak to dělala, že nebyla popálená … Škvarky musí být dozlatova pěkně proškvařené, sádlo nepřepálené. Pak je to jedna z největších lahod na světě 🙂 Dietology a různé odborníky na výživu by asi kleplo, ale když to nejíte pravidelně, proč si nedat 😉
A nejen že máte dobré škvarky, ale i voňavé sádlo. A to si pište, že k večeři byl domácí chleba s čerstvým sádlem a jarní cibulkou!
